Jablečný koláč

Takže po delší pauze jsem zase zpět. Nějaký události posledních týdnů mě dost sebraly. Nějak nemám náladu na nic a na nikoho, nedokážu být ani rádoby vtipná a už vůbec ne vtipná, takže po pár týdnech v letargii jsem se rozhodla, že se zvednu a postupně dám do kupy barák, blog, no prostě všechno. Ale postupně :D.

V jednom z apatických dní jsem se hrabala zapomenutými kuchařkami a narazila jsem na tenhle úžasný koláč. A jelikož je Mates teď zatížený na koláče, podle něj kuáče, tak jsme se do něj pustili spolu. Ale popořádku...

Bydlím ve vsi, která má málo obyvatel, ale fakt to stačí. To, co se tady děje mezi bydlenci je občas dost velká síla a člověk jako já nemá chápání na tak vysoké úrovni, aby to pochopil. Na náves se chodí oklikou, protože je tu zakázáno chodit cestou, která je spojnicí mezi novou zástavbou a návsí. Přistěhovali jsme se sem a nevadilo mi to. Už to tak bylo, brala jsem to jako fakt, i když pohnutky lidí tohle udělat, jsem nechápala. Mates teď už je vytrénovaný, takže jít na náves, kde v zatáčce chybí chodník, není tam ani zrcadlo, jsme začali zvládat natolik dobře, že jsem přestala trpět hysterickou představou, že mi uteče a někdo ho sejme. To, že nám cesta trvá o 10 minut déle, místo dvou minut, mi moc nevadí. Ale po pravdě, nechodím tam ráda. Je to zbytečný stres. Pro oba. Takže se návsi vyhýbáme. Myslím si, že je i otázka času, než se tam něco stane. Je to fakt blbej úsek... Chodili jsme spolu na kopec, což bylo přímo nahoru od našeho domu a tam na krásnou louku, jejíž prostředkem se romanticky linula cesta. Louka je lemovaná lesem. Na té louce jsem nasbírala hrozně bylin. Když na byliny, tak tam. Hodně lidí z vesnice, i turisté po té louce chodili. Venčit psy a děti, pouštět draky, na kole nebo prostě jen tak. Opravdu tu není jiná louka, která by byla víc využívaná. No, takže co s tím. Tak jí prostě zaoráme. Zmizela louka, zmizela cesta, zmizela moje (dlouho hecovaná) dobrá nálada. Já jsem normálně zjistila, že jsem k tý louce chovala snad i city. :D Bylo to naše místo. A nejen naše. A blbý je, že kdyby tu zorali jakoukoliv jinou louku a že jich tu je, tak by se nestalo vůbec nic. A už je mi tu z toho fakt zle. Chápu, že dotace, chápu, že prachy. Ale já už za tím vidím zase nějaký naschvál. Naschvál všem. Tady je to totiž pořád něco v tomhle stylu. Protože nějací lidé někoho naštvou a tak se udělá něco, abychom trpěli my všichni. A aby byli všichni potrestáni. Trpte, trpíme my a my vám přejeme, abyste se cítili taky tak na hovno. Aspoň tu malou chvilku, protože nám to dělá radost. Jediné, za co jsem ráda, že mí přátelé a moje rodina tak nemyslí. Máme v rodině nějaké lesy a nějaké pole. Ale nikdy jsem nikoho z rodiny neslyšela, že by zavírali cesty a orali louky někomu na just. A za to jsem strašně ráda. Protože něco vlastnit je jedna věc. A i s tím musí umět člověk pracovat. Ale bejt zmrd, škodit lidem a vyžívat se v tom, je věc druhá.

 

No. Takže hledáme další možnosti kam jít a já jsem po těch letech tady objevila cestu, jak se dostat do Mníšku bez toho, aniž byste museli hlídat dítě, že vám neskočí pod auto. Normálně to trvá obyčejnýmu člověku tak hoďku a půl. My to šli 2,5 hodiny. :D Ale Mates to celý ujel na kole, já táhla kočár úplně zbytečně. Takže pokud se někomu bude chtít a bude muset táhnout kočár, tak tudy! Cesta je fakt krásná. A teď na podzim i tichá. Nepotkali jsme živou duši. Ale je fakt, že jsme to šli v týdnu a dopoledne. Ale jestli se vydáte z Mníšku pod Brdy a potřebujete, aby vaše cesta měla nějaký cíl, tak v Kytíně se vaří pivo a je fakt dobrý. Jsem teda takový ten plzeňský odkojenec, takže hořký pivo můžu. A tady si mlasknu vždycky.

Tak a teď se pustíme do toho postupu na koláč, jo?

Ingredience:

Těsto:

400 g hladké mouky

1/2 lžičky soli

350 g nakrájeného studeného másla

1 vejce

6 lžic studené vody

Náplň:

6 jablek

šťávu z půlky citrónu

100 g třtinového cukru (klidně méně, klidně více)

2 lžičky skořice

1 lžíce másla na vymazání formy

hladká mouka na vál

1 žloutek

Postup:

1) V míse rozemneme mezi prsty mouku, sůl a máslo. Na drobenku. Je to pracnější, ale ne zase tolik, jak jsem se bála :D.

2) Vejce rozšleháme ve vodě, přidáme na válu k drobence a uhněteme těsto. Zabalíme do folie a dáme na hoďku do lednice.

3) Jablka oloupeme, zbavíme jádřinců a nakrájíme podle sebe. Klidně na osminky, ale já to nemám takhle ráda, padá mi to z koláče, takže jsem to udělala na menší kousky. Můžete i nastrouhat :). Pokapeme citronem a promícháme.

4) Cukr smícháme se skořicí a promícháme s jablky.

5) Zapneme troubu na 200°C. Pro Elišku speciálně: bez horkovzduchu :D!!!

6) Formu vymažeme máslem.

7) Na pomoučněném válu vyválíme 2/3 těsta a vyložíme jím koláčovou formu. Těsto musí porýt dno i okraje. Ráda bych upozornila na super truper podložku na válení s kruhy pro měření. No, úleťárna přímo pro mne dělaná :D.

8) Vyplníme jablky, já přidala i rozinky, klidně můžou být ořechy, brusinky,... Okraje zahneme dovnitř a potřeme vajíčkem. Přikryjeme 1/3 vyváleného těsta.

 

9) Povrch potřeme žloutkem a propícháme nožem.

10) Pečeme uprostřed trouby 35-45 minut.